kniha-Prstenec kolem slunce

Když autobus dojel do Cliffwoodu, začalo se stmívat. Vickers si v obchodě na rohu koupil noviny a přešel přes ulici do jedné z lepších kaváren ve městě.
Objednal si jídlo a zrovna, když si začal prohlížet no¬viny, někdo na něj pištivým hláskem zavolal. „Ahoj, tady, pane Vickersi.“
Byla to malá holčička, která přišla na snídani.
„Ahoj, Jane,“ řekl. „Co tu děláš?“
„Šla jsem s maminkou koupit zmrzlinu k večeři,“ vysvětlovala Jane. Usadila se ke stolu naproti němu na okraj židle. „Kde jste dneska byl, pane Vickersi? Šla jsem okolo a chtěla vás navštívit, ale byl tam nějaký muž a nepustil mě dovnitř. Říkal, že hubí myši. Proč hubil myši pane Vickersi?“
„Jane,“ pronesl nějaký hlas.
Vickers vzhlédl a uviděl elegantní, krásnou, zralou že¬nu a usmál se na ni.
„Nesmíte ji brát vážně, pane Vickersi,“ prohlásila.
„A, opravdu? Nevím, myslím, že je báječná.“
„Jsem Leslie. Matka Jane. Jsme už dlouho sousedé, ale nikdy jsme se nesetkali.“
Sedla si ke stolu.
„Četla jsem některé vaše knížky, a jsou nádherné. Všechny jsem ale nečetla. Člověk má tak málo času.“
„Děkuji, Leslie,“ odpověděl zdvořile Vickers a byl zvě¬dav, zda ji napadne, že jí děkuje za to, že nečetla všechny.
„Stejně jsem měla v úmyslu vás navštívit,“ pronesla paní Leslie.
„Organizujeme ‘Předstírací klub‘ a já vás mám na se¬znamu.“
Vickers potřásl hlavou. „Tlačí mě čas,“ odpověděl. „Mám zásadu nepatřit nikam.“
„Ale tohle,“ řekla Leslie, „bude – dobře, můžete si myslet, že to nebude nic pro vás.“
„Jsem rád, že jste si na mě vzpomněla.“
Usmála se. „Myslíte si, že jsme blázni, pane Vickersi.“
„Ne, blázni ne.“