Warhammer 7- zabíječ obrů

 

sami Prastaří, ale už dávno mu podlehli a možná se jím i na¬kazili.
Opět byl fascinován jako vědec. Bylo tu tolik věcí k poznání a tak málo času, i v poměru k délce života elfího knížete. Na tomto místě byl obsažen materiál pro stovky studií, jen kdyby přežil a mohl je napsat. Snažil se udržet myšlenky u toho, co bylo třeba udělat teď. Nejdřív musí najít toho člověka, a pak se potřebuje co nejrychleji vrátit ke svému pátrání. Kdyby nebylo jeho tušení ohledně trpaslíka a jeho sekery tak silné, pochyboval, že by mu nabídl svou pomoc. Ale nějaký instinkt mu napovídal, že udělal správnou věc. S majitelem tak mocné zbraně se nesetkáte náhodou. Jejich osudy se v tomto bodě dotkly a překřížily, tím si byl jistý. Ale jedna věc se nezměnila — Pokřivenými stezkami se přeléval přílivový vír energie, který pohazoval bublinami reality sem a tam.
Opět sáhl k věšteckému kouzlu a ucítil mužův strach i bo¬lest. Pokud se k němu brzy nedostanou, bude zřejmě pozdě cokoli udělat. Popohnal kouli vpřed éterem s nadějí, že ji pou¬hou silou vůle donutí dostat se tam včas.
Felix sledoval, jak se přibližuje další démon. Vzepřel se v ře¬tězech, přestože věděl, že je to zbytečné. Byly tak pevné, že by odolaly i Gotrekově výjimečné síle. Meč mu ležel těsně mimo dosah. Položili jej tam proto, aby zvětšili jeho muka a beznaděj.
Démon se naklonil blíž. Viděl, že nemá oči jako člověk. Nejdřív vypadaly jako jámy plné čistého plamene, ale když jste se do nich dívali, viděli jste, že tam sídlí záludná inteli¬gence. Místo zřítelnic zaplňovaly oční důlky jámy se žhavým uhlím, kde tančily plameny - vnímavé plameny, plameny čis¬tého zla.
Démon se smál. Ten zvuk i v žáru mrazil. Byl to smích tvora, pro něhož je nevyslovitelná krutost nejpřirozenější věcí, který nachází potěšení v bolesti a strachu ostatních, na nichž hoduje jako labužník na nakládaných skřivánčích jazýčcích.