kniha-Prstenec kolem slunce

 
„Tak infantilní.“
„Když už jste to slovo použila,“ prohlásil Vickers, „budu s ním souhlasit. Ano, musím připustit, že mi to připadá trochu dětinské.“
Teď, přemýšlel, jsem tomu dal. Otočí se a odejde, takže to bude vypadat, jako bych to řekl já a ne ona. Řekne všem sousedům, jak jsem jí z očí do očí řekl, že její klub je infantilní.
Ale nezdála se uražená. „Někomu, kdo nemá ani mi¬nutu volnou, to musí připadat dětinské. Ale je to skvělá cesta, jak získat koníčka, hluboký zájem – v tom tkví podstata.“
„O tom nepochybuji,“ pronesl Vickers.
„Znamená to spoustu práce, chápu, že na to nemáte čas. Když se jednou rozhodnete, v kterém období chcete předstírat, že žijete, musíte to období prostudovat, dů¬kladně propátrat a potom musíte psát deník – každý den – a pokaždé to musí být úplná zpráva o činnostech během dne a ne jen věta nebo dvě a musí to být zajímavé, a když chcete, vzrušující.“
„V historii je mnoho různých období,“ řekl Vickers, „to by mohlo být vzrušující.“
„Jsem ráda, že to říkáte,“ odvětila Leslie dychtivě. „Prozradil byste mi něco? Kdybyste si chtěl zvolit vzru¬šující období, pane Vickersi, jaké byste si vybral?“
„Je mi líto. Budu o tom přemýšlet.“
„Ale říkal jste, že je tolik…“
„Já vím. A přece, když tak na to myslím, zdá se mi, že je tento den stejně vzrušující jako kterýkoliv jiný.“
„Ale nic se neděje.“
„Děje se hodně věcí.“
Celý nápad je samozřejmě žalostný – dospělí lidé před¬stírají, že žijí v jiném čase, otevřeně přiznávají, že neumějí žít v klidu ve svém vlastním období, ale musí se hrabat v jiných časech a událostech, aby našli plesnivé, umělé vzrušení druhých.