Tuesday, May 25, 2010

kniha-Prstenec kolem slunce

Život těchto lidí obsahuje nějaký úpor¬ný nezdar, nějakou děsivou prázdnotu, která v nich vy¬tváří řvoucí vakuum, jež musí nějak vyplnit.
Vzpomněl si, jak za ním v autobuse seděly dvě ženy a bavily se spolu. Na chvíli ho překvapilo, jaké podivné uspokojení čerpají z Peepsových časů. Vzrušující procház¬ky, setkání s mnoha lidmi, malé krčmy, kde se servíruje sýr a víno, divadla, přátelství, rozhovory uprostřed noci, mnoho zájmů – tohle všechno patřilo k bohatému živo¬tu Samuela Peepse. Jeho život byl tak plný, jak je život Předstíračů prázdný.
Hnutí samotné bylo samozřejmě únikem, ale únikem z čeho? Možná od nejistoty. Od napětí, od každodenní a všudypřítomné umělé nenucenosti, která nikdy nevybu¬blala na povrch a nezměnila se ve strach, avšak nikdy také neznamenala klid. Možná od stavu věčné nejistoty – stavu mysli, který nemohla kompenzovat ani všechna vylepšení vysoce pokročilé technologie.
„Už musí mít naši zmrzlinu zabalenou,“ pronesla Leslie a sebrala rukavice a peněženku. „Musíte k nám přijít, pane Vickersi, a strávit s námi večer.“
Vickers vstal. „Jistě. Někdy velmi brzy,“ slíbil.
Věděl, že to neudělá, a že ona nechce, aby to udělal, ale oba tak spláceli daň mýtu o pohostinnosti.
„Pojď, Jane,“ řekla Leslie. „Jsem ráda, že jsem vás, pane Vickersi, po tolika letech potkala.“
Nečekala na odpověď a odešla.
„Doma je teď všechno v pořádku,“ rychle řekla Jane. „Máma se s tátou znova smířila.“
„To jsem rád.“
„Tatínek říkal, že už se s tou ženou nebude stýkat,“ dodala Jane.
„To jsem taky rád.“
Matka na ni z druhé strany obchodu zavolala.
„Už musím jít.“ Sklouzla ze židle a utíkala obchodem k matce. Když procházely dveřmi, otočila se a zamávala mu.
Ubohé dítě, přemýšlel, jaký to má s ní za život. Kdy¬bych měl takové malé děvčátko, jako je ona – zahnal tu myšlenku.

Labels: