Wednesday, February 14, 2007

„Sveze se nějakým Jumbem… mizíme odsud.“
„Kam?“
Škubl hlavou směrem k nejbližšímu trifidímu plotu. „Tam. Kam za námi Torrencovi muži nebudou moci.“
Naše vozidlo se už zařadilo do kolony za ostatní a dunivě ujíždělo trávou. Jedno Jumbo zavadilo o sprchovací barák a strhlo si střechu na svůj ocelový hřbet. Jelo dál, jako by se nic nestalo, a dělalo z drnů bláto. Z některých vozidel trčely hlavně kulometů. Poté, co se natočily k útočníkům, vychrlily smrtící proudy kulek prostoupených zářivě červenými svítícími střelami, které kosily Torrencovy vojáky ve velkém počtu.
V tu chvíli jsem ještě choval určitou naději, že je možné zvrátit vývoj bitvy v náš prospěch. Ale déšť kulek, který se snesl na náš pancéřovaný bok, mi prozradil opak. Další Torrencovi muži pronikli po vnitřní straně trifidího plotu a snažili se obchvatem uzavřít Lesáky do pasti. Teď byl naší jedinou nadějí ústup.
To, co zpočátku vypadalo jako chaotický boj, brzy přešlo v organizovaný ústup. Naše kolona se rozdělila. Každé vozidlo zamířilo samostatně k určenému sektoru trifidího plotu. Pak jedno po druhém prorazilo plot, přervalo dráty a nadělalo z kůlů třísky.
Gabriel se na mne smutně usmál. „V tomto okamžiku přenecháváme obranu velkým zeleným chlapíkům.“ Pokynul směrem k čekajícím trifidům. „Počítáme s tím, že Torrencovi muži nebudou mít na to, aby si poradili se všemi.“
Jako na znamení, první trifidi začali postupovat dírami v plotě a horlivě pátrat uvnitř tábora po kořisti.