Gabriel

si na okamžik dal ruce před oči, jako by tomu nemohl uvěřit. „To je nemožné,“ prohlásil. „Nevíme, kde Christinu drží. A navíc na to máme jen asi padesát mariňáků.“
Poručík Truscott to vzal jako urážku. „Pane Deedsi, moji muži jsou dokonale připraveni splnit tyto rozkazy.“
„Poslyšte.“ Gabriel sevřel desku stolu. „Já se vás samozřejmě nechci dotknout. Ale New York je pořád zatraceně velké město. Je dobře chráněný dělostřeleckými a raketovými bateriemi. Má radar, hlídkové čluny, trvalou armádu patnácti set mužů a civilní obranu čítající bezmála deset tisíc.“
„Gabrieli,“ ozval se Sam, „Nikdo neříká, že tam jdeme dobýt New York. Bude to přepadová akce. Jakmile získáme Christinu, zmizíme odtamtud. A teď je možná vhodná chvíle připomenout lidem, proč to musíme udělat: Torrence má v úmyslu použít vajíčka z Christininých vaječníků k vytvoření armády, která bude imunní vůči trifidímu jedu. S takovou armádou nás rozdrtí a rozdrtí také všechny komunity, které se nevzdají své svobody. Zkrátka, buď zachráníme Christinu, nebo…“ Pokrčil rameny. „Můžeme si sami podepsat rozsudek smrti.“
„Promiň, můžu?“ Gabriel pokynul hlavou směrem k dopisu.
„Jak je libo.“ Sam mu papír podal.
Gabriel jej přelétl zrakem, až narazil na větu, nad níž vytřeštil oči. „Tady se říká, že: ,Dopravní logistika je věcí vaší vlastní iniciativy.‘“
Sam se chabě pousmál. „To je elegantní způsob, jak nám velitelství chce říct: ,Nevíme, jak dostanete mariňáky do New Yorku, ale jsme si jisti, že něco vymyslíte.‘“
Gabriel ukázal palcem směrem ke zničeným ponorkám. „Naše plavební síla je omezena na několik kánoí a jeden malý člun.“ Podíval se na mě a na ostatní dva piloty. „Ale vy máte asi jiné plány, že?“
„Ovšem, Gabe. Letadlem můžeme dopravit přepadový oddíl do New Yorku za tři hodiny.“
„Řekni mi, že si děláš legraci, Same. Řekni mi, že je to velkej fór, a my všichni se budeme smát, až se budeme za břicha popadat. Potom si sedneme a zkusíme vymyslet opravdovou strategii.“
Sam zavrtěl hlavou. Jeho modré oči vypadaly vážně. „To není vtip, Gabe. Takhle to uděláme. Máme tři piloty a tři dobrá letadla. Můžeme tam bez problémů přepravit jednotku o síle devadesáti mužů a potom ji v pořádku přivézt zpátky.“
Gabriel se zatvářil zděšeně. „Nech toho, Same. Právě jsi slyšel, jak jsem řekl, že New York chrání radar, pátrací reflektory a stovka protiletadlových kanónů. Tyhle velké staré hydroplány budou snadný cíl.“
„Neřekl jsem přece, že znám všechny odpovědi, ne?“ Samovu tvář zkřivil neveselý úsměv. „Proto jsem pozval naše piloty. Řeknou nám, jak oklamat radar.“
Gabriel ze sebe vydal upřímný vzdech. „Vypadá to, jako bych tady dostal roli ďáblova advokáta… a jsem dalek toho, abych v plamenech sestřeloval vaše letadla, když mi prominete tu zlověstnou metaforu, ale máme jenom dva piloty.“
„Dva a David Masen, to jsou tři.“
„Ale kolik dalo potu a námahy zabránit tomu, aby Davida dostal Torrence! Musel bys být šílený, kdybys ho tam chtěl poslat zpátky.“
Sam se usmál. „Vítej v ústavu pro duševně choré, Gabe.“
„Ale proč, pro všechno na světě? Jestli David padne do rukou Torrencovi, budeme zpátky tam, kde jsme začali. Budeme na tom ještě hůř. Torrence Davida zavře, dokud ho nebude moci využít jako rukojmí, aby se zmocnil ostrova Wight a té zázračné mašiny, která dělá z trifidího oleje letecké palivo, benzín a spoustu dalších věcí. Pak skončíme pod drnem všichni.“