Jelikož jsem byl z noclehu v takových podmínkách trochu rozpačitý, sundal jsem si letecké boty a bundu a pak jsem si vylezl na horní palandu. Byla úzká a matrace byla tenká, ale okamžitě jsem znehybněl, abych nerušil své spolunocležníky. Obzvlášť Rowena vypadala, že potřebuje víc než jenom dobře si přes noc odpočinout.
Než se i mne zmocnil spánek, rozhodl jsem se navrhnout Samu Dymesovi – ne, sakra, požádat ho! – požádat, aby sem dal dopravit léky. Evidentně jich bylo velmi třeba. Ale dopadlo to tak, že jsem nedostal šanci.