Do hlubiny

„STÁT!“
Ani nás nenapadlo něco takového udělat. Dříve než policista, který se znenadání objevil před námi, stačil namířit brokovnici, zahnuli jsme do další uličky.
Nebyla to dobrá volba. Uličkou se k nám totiž plahočil další obrněný náklaďák. Bylo vidět, jak řidiči planou oči. Zrychlil a rozjel se přímo na nás. Marni se chystala rozběhnout od vozidla, ale já jsem na ni naléhal, aby běžela proti němu. Sázel jsem na to, že střelec ve věžičce nebude schopen sklonit hlaveň kulometu dostatečně, aby nás zasáhl, když budeme příliš blízko.
Kulomet vyštěkl a dávka svítících střel prolétla vysoko nad našimi hlavami. Z toho jsem poznal, že jsme v bezpečí – alespoň prozatím. Plahočící se náklaďák bylo něco jiného. Vypadalo to, jako by se řidič rozhodl, že nás jednoduše přejede.
„Přelez plot,“ křikl jsem na Marni. Oba jsme se přes něj přehoupli ve chvíli, kdy se už náklaďák hrozivě tyčil nad námi. V dalším okamžiku jsme byli za zdí v zahradě, která byla plná volně se pohybujících koz.
Ohlédl jsem se; plexisklová bublina věžičky byla výš než plot. Věžička se znovu plynule otáčela, aby si nás našla.
Marni nepotřebovala pobízet. Jako blesk přelezla zeď do sousední zahrady. Skočil jsem za ní a dopadl jsem do houštiny bramborové natě. V tomtéž okamžiku se do kamenů parapetové stříšky hladově zakously kulky. Zastavili jsme se, abychom se nadechli. Střelec využil příležitost k tomu, aby střílel do druhé strany zdi a prověřoval tloušťku cihlového zdiva. Zřejmě doufal, že těžké projektily z kulometu zeď prorazí a oba nás zabijí.
Naštěstí nějaký dávno zesnulý stavitel práci neodflinknul. Zeď vydržela, přestože kulky vyvolaly na naší straně smršť omítky. Marni se na mě podívala a já jsem přikývl. Sice jsem nic neviděl, ale slyšel jsem, jak policejní vůz couvá uličkou zpátky. Střelec určitě nahlížel přes zdi a ploty do zahrad a pátral po nás. Tentokrát jsme si však dali záležet, abychom se mu neukázali. Kryti kurníky, králíkárnami a nejrůznějšími keři, postupovali jsme z jedné zahrady do druhé. Jestli se kolem vyskytovali někteří obyvatelé činžovních bytů, neviděl jsem je. Slyšeli střelbu. Teď zůstávali uvnitř a čekali, až se to přežene.
V polovině zadní strany domů si Marni všimla průchodu do hlavní ulice před blokem. Popadla mě za ruku a protáhla mě jím.