Wednesday, September 12, 2007

A tak kolona aut vyrazila ze Shanklinu do venkovského hotelu, kde jsme se měli ubytovat. Cestou jsem přemýšlel o odhalení, které si pro otce schovávám, a zajímalo mě, jak zareaguje.
Díval jsem se, jak za oknem ubíhá známá krajina. Bylo skutečně příjemné být doma. Přesto jsem nemohl nevzpomínat na posledních několik měsíců, počínaje tím, co zpočátku vypadalo jako nešťastná mise na osvobození Christiny. Teprve když odvezli oslepeného Torrence, jsem si pořádně uvědomil, co se stalo. Vybavil jsem si, že když se ulicemi kolébali trifidi, slyšel jsem rádiové vysílání, které nabádalo Newyorčany, aby hledali bezpečí na severu. Už jsem chápal, proč byli součástí lesácké mise také rozhlasoví a televizní technici. V den útoku ovládli rozhlasové a televizní stanice a odvysílali varovná hlášení, v nichž vyzvali obyvatelstvo, aby prchlo na sever od Paralely na 102. ulici. Bylo důležitým prvkem celkového Dymesova plánu vystavit svobodné Newyorčany hrůzné realitě táborů nucených prací. Plán vyšel dokonale. Příval lidí, kteří podlehli panice a vydali se na sever, byl takový, že Torrencovi žalářníci museli otevřít brány. (Nepochybně je k tomu také pomohl přesvědčit pochod těch zrůdných trifidů manhattanskými ulicemi.) V důsledku toho se desetitisíce uprchlíků z jižního Manhattanu znenadání ocitly v ghettech na severu. Tam se začali zděšeně a užasle rozhlížet kolem sebe. A tak se stalo, že Torrencovo tajemství vyšlo na světlo. To, co následovalo, byl spontánní pochod slepců, otroků i svobodných k Empire State Building.
Tehdy Torrencův diktátorský režim padl. Otrocké tábory byly osvobozeny. Rodiny se znovu shledaly. Jistě, ten přechod měl své problémy a nezdary, ale i tak se od té doby podařil zjevný pokrok.
V hotelu jsme poobědvali. Zazněly rodinné historky. Otec se bavil s Ryderem Cheem, jako by se znali desítky let.
Potom jsem řekl otci: „Ryder Chee by na tobě chtěl udělat malý test, spolu s ostatními lidmi v této místnosti. Souhlasí všichni?“
Každého okamžitě ovládla zvědavost.