Vladimír Páral

Vladimír Páral (1932)
- inženýr chemie – projevuje se to v jeho dílech
- „lyrik města“

dílo: 1) tzv. černá pentalogie – 60. léta

„Veletrh splněných přání“
- podtitul: Příběh pokleslé aktivity
- děj se odehrává v chemické laboratoři v Ústí nad Labem
- ukazuje obraz soudobého člověka – člověk je otrokem vlastních stereotypů

„Soukromá vichřice“
- podtitul: Laboratorní zpráva ze života hmyzu
- popisuje 8 lidí laboratoře chemického závodu
- kritika maloměstského života, vztah k životu je jen konzumní

„Katapult“
- hl. hrdina – inženýr chemie

„Milenci a vrazi“
- jeho nejlepší dílo
- z prostředí chemické laboratoře
- zaměstnanci rozděleni na červené (obyčejní zaměstnanci) a černé (smetánka)

„Profesionální žena“
- hl. hrdinka – Soňa Čechová
- série únosů a návratů
- její život řídí tajemný ctitel – Manek – duševně zaostalý
- dost nevěrohodné


2) tzv. bílá řada – tetralogie – 70. léta
- tematicky i prostředím navazuje na předchozí řadu
- autor se hrdinům snaží dát nějaký životní cíl

Česká literatura 70. 80. let 20. století

Česká literatura 70. a 80. let 20. století


Charakteristika doby:
- od roku 69 – snaha vrátit totalitní režim, proti reformám
- „Poučeni z krizového vývoje ve straně a společnosti“ – dokument z roku 69(70) → souhlas se vstupem okupačních vojsk do země


Charta 77
- prohlášení celonárodního dosahu
- V. Havel, J. Patočka, J. Hájek
- aby vláda respektovala a plnila to, co slíbila → respektování Listiny práv a svobod


Důsledek normalizace pro literaturu
- zákaz publikování mnohých autorů – Havel, Kundera, Vaculík, Lustig, Filip, Škvorecký, Mňačko
- zákaz vydávání nekomunistických děl
- postupné odchody spisovatelů do emigrace → 3. vlna emigrace – po roce 68(Kundera, Tigrid, Kohout)
- přecházení některých nevyhovujících spisovatelů do literární ilegality
- roku 1972 – samizdat – autoři si začali díla vydávat sami, založeno Vaculíkem
- samizdatových nakladatelství bylo více
- vytvoření exilových nakladatelství – díla vydávána v zahraničí


Literatura tří světů
1) literatura oficiální
- mohla vycházet, vycházela v malých nákladech
- Páral, Hrabal, Pavel, Körner, …

2) literatura samizdatová
- od roku 1972
- Vaculík

3) literatura exilová
- díla vydávána v exilových nakladatelstvích
- manželé Škvorečtí


- tato doba končí rokem 1989

František Langer

František Langer
- dramaturg Vinohradského divadla
- lékař, působil jako zdravotní rada s vojáky v Anglii a Francii
- přítel K. Čapka

dílo: „Velbloud uchem jehly“ – komedie, ukazuje vzestup prosté, ale chytré dívky
„Grandhotel Nevada“ – komedie, zesměšňuje šarlatánství
„Obrácení Ferdiše Pištory“ – komedie
„Periferie“ – otázka trestu, viny, svědomí





Osvobozené divadlo
- založeno 1926 jako dramatická sekce Devětsilu
- název mu dal Jiří Frejka
- režiséři: Jiří Frejka, Jindřich Honzl
- Honzl pozval Voskovce a Wericha (pseudonym – J. W.Rich)
- Jaroslav Ježek – písně a hudba Osvobozeného divadla
- 1. hra V+W: „Vest Pocket Revue“ – nezávazná hra se slovy
- typické byli forbíny = předehry - vystoupili před oponu
- kontakt herců s diváky
- připravovaný, ale lehce improvizovatelný text
- zesměšňovali maloměšťáka
- 1938 úředně zakázána činnost
- na jaře 1939 emigrovali do USA
- po válce se vrátili, ale politická situace jim opět nepřála
- Voskovec znovu odchází do USA
- Werich se v 50. letech stal ředitelem Divadla ABC
- s Werichem začal pracovat Miloslav Horníček

dílo: „Caesar“ – z roku 1932, 1. hra s politickým podtextem, kritika doby
„Osel a stín“ – z roku 1933, proti fašismu (osel = Hitler)
„Rub a líc“ – z pol. 30. let, proti Konradu Henleinovi
„Balada z hadrů“
„Kat a blázen“

Filmy V+W: „Pudr a benzín“
„Peníze nebo život“
„Svět patří nám“
„U nás v Kocourkově“

1) Humor a satira po roce 1945

Semafor, Cimrman, Žáček, Hrabal, Horníček, zpěváci (Nohavica,…), S politiky netančím

Ivan Olbracht

Ivan Olbracht (1882–1952)
- vlastním jménem Kamil Zeman, otec Antal Stašek
- narozen v Semilech, studoval gymnázium v Hradci Králové, práva v Berlíně, Praze, přestoupil na FF, studia nedokončil, pracoval u novin „Vídeňské listy“, pak „Rudé právo“, patřil ke skupině 7- spisovatelé nesouhlasící s Gottwaldem ve vedení KSČ, odešel od komunistů

Dílo: „Nikola Šuhaj loupežník“
- děj v Kolčavě za 1. sv. v.
- Nikola odešel na vojnu, ale byl označen za dezertéra a stává se zbojníkem
- Lidé o něm říkají, že je nesmrtelný, bere bohatým a dává chudým
- Nakonec je zabit lidmi z Kolčavy

„Biblické příběhy“
- později „Čtení z bible Kralické“
- některé kapitoly ze Starého zákona

„O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách“
- převyprávěl indické bajky

Vladislav Vančura

Vladislav Vančura (1891–1942)
- manželka Ludmila („26 krásných let“-jeho životopis)
- 1. předsedou „devětsilu“-sdružení umělců
- narozen v háji (u Opavy), dětství prožil v Davli u Prahy
- gymnázium, ale odešel na učení, chtěl se stát malířem, ale studoval medicínu, oženil se s kolegyní, odstěhovali se do Zbraslavi a zařídili si ordinaci, levicově orientovaný, komunista, ale vyloučen, nenáviděl fašismus, zapojen do ilegálního odboje
- používá archaismy a historismy

Dílo: „Amazonský proud“
„Dlouhý, široký a bystrozraký“
- povídky s hravou tematikou
“Rozmarné léto“
- novela, Krokovy Vary

KAREL ČAPEK (1890–1938)
- nejvýraznější osobnost mezi světovými válkami
- měl obrovskou fantazii – v díle využíval svých znalostí o technických vynálezech
- některá díla mají utopický charakter
- směr Pragmatismus = módní směr z Ameriky, přeceňuje praxi, odmítá objektivní pravdu, dobré je jen to, co je užitečné
- měl vřelý vztah k T.G.M.
- narodil se v Malých Svatoňovicích v Krkonoších (dětství prožil v Upici)
- otec – lékař, matka-národopis, bratr Josef – malíř, spisovatel, na některých dílech spolupracovali, sestra Helena: „Moji milí bratři“
- studoval gymnázium, filozofickou fakultu-Praha, Berlín, Paříž = doktorát filozofie-stal se novinářem: „Národní listy“, redaktor „Lidových novin“(1921–38)
- divadlo: dramaturg a režisér Vinohradského divadla
- manželka Olga Scheinpflugová – herečka, spisovatelka: „Český román“

Dílo: „Povídky z jedné kapsy“-krátké detektivky, inspirace denními zprávami
„Povídky z druhé kapsy“


Karel Poláček (1892–1944)
- novinář v redakci Lidových novin
- narozen v Rychnově nad Kněžnou
- otec Žid, obchodník
- v díle e soustředil na osudy Židů a život na maloměstě
- vystudoval gymnázium, ale už žádnou vysokou, narukoval na ruskou frontu, spolupracoval s bratry Čapkovými na časopise „Nebojsa“, tvůrce „sloupku“ (kurzívy)- velmi stručný, komentuje vtipně aktuální události, po roce 1939 musel opustit redakci, odmítl emigrovat (ale dceru poslal do zahraničí) a v roce 1944 byl poslán do koncentráku, „Rada židovských starších“- napsal o své činnosti „Se žlutou hvězdou“

Dílo: „ Povídky pana Kočkodana“

„Hráči“
- román o karetních hráčích

„Muži v ofsajdu“
- otec a syn jsou fanoušci Viktorky Žižkov, proti nim je nějaký slávista

„Dům na předměstí“
- o nebezpečí toho, když dostane moc do rukou omezený a obyčejný člověk

„Hlavní přelíčení“
- železničář (frajer) si chce postavit dům, seznámí se přes inzerát, vyláká z ní peníze a pak ji zavraždí, ale je usvědčen

„Bylo nás pět“
- autor= Petr Bajza, kritizuje maloměšťáctví

Viktor Dyk

Viktor Dyk (1877- 1931)
- básník, prozaik, dramatik, publicista
- narozen u Mělníka, studium v Praze-PF, politicky angažovaný, redaktor časopisu „Samostatnost“(a klan Moderní revue?), odboj za vznik ČSR, protirakouská satira, poslanec, senátor, radikální postoje rychle opouští, zahynul při koupání v moři

sbírky: „Satiry a sarkasmy“
„Pohádky z naší vesnice“ (rce na Hálka)
„Prohrané kampaně“
- ironie, útočné komentování politických a společenských událostí

dodatek: „Buřiči a usmíření“

20. století

Jaroslav Hašek (1883–1923)
- narozen v Praze, zemřel v Lipnici
- nedokončil gymnázium-učil se drogistou-maturita na obchodní akademii
- redaktor „Českého světa“
- toulal se, chodil do hospod, konflikty s policií, spolupracoval s anarchisty
- „bohém předválečné Prahy“

Dílo: zesměšňoval politiku, válku a maloměšťáky= satira
„Osudy dobrého vojáka Švejka za 1. světové války“
- Josef Švejk= moudrý lidový filozof, ale pro nadřízené pouze ochotný a horlivý pitomec, obchodník se psy („Tak nám zabili Ferdinanda“), Bretschneider= policista, který chce vždy někoho předvést na policii, poručík Dub= omezený, tupý, podlézavý učitel češtiny a dějepisu, nadporučík Lukáš=inteligentní, ale stejně musí požadovat plnění hloupých rozkazů, Katz= polní kurát, alkoholik, prohraje Švejka v kartách, paní Mullerova=Švejkova domácí, posluhovačka
- satiricky zesměšňuje válku, začíná dialogem Švejka s paní Mullerovou po atentátu na Ferdinanda d´Este, … ukradne pro nadpor. Lukáše psa a je odvelen na vojnu…

„Májové výkřiky“
„Můj obchod se psy“
„Trampoty pana Tenkráta“
„Dobrý voják Švejk a jiné povídky“

- další vyprávění doktora Kameníka o prvních otaznících
To víte, redaktore, pošťákovi jsem nemohl chodit naproti od lůžek nemocných jako nedočkavý milenec, to by mě primář hnal - ale byl jsem jako na jehlách. Naštěstí Sörenssen ukázal, že je štramák, netrvalo snad ani týden a byla tu odpověď. Kromě mne a Bjelkeho na ni čekal ještě filatelista Růžek, to se ví.
Dopis překonal všechno očekávání, jako bychom se byli s panem profesorem staré islandštiny smluvili - jenže ten samozřejmě neměl ani tušení, o co nám vlastně jde.
Ihned jsem zjistil, že náš milý Jules Verne opravdu Amiens navštívil, a to dne 8. května 1856, kdy se konala svatba jeho přítele Lelargeho. Verne byl svědkem a chystal se za dva dny zpět do Paříže, jenže člověk, jak jistě taky račte vědět, míní a život mění. Ze dvou dnů bylo nakonec několik měsíců. Mladý Jules se totiž zakoukal do očí hezké sestry nevěstiny, mladičké vdovy Honoriny Morelové, rozené de Viane. Napřed asi chodil toužebně pod okny, pak si dodal odvahy, promluvil s matinkou - to víte, tenkrát to jinak ani nešlo! - pak s tatínkem a nakonec (alespoň doufám, že až nakonec) s Honorinou, kterou si také do Paříže přivezl s sebou. Jako svou ženu. Zamilování u něho však nebylo tak slepé, aby zapomněl na svět. Nestál v každé volné chvilce pod Honorininými okny, ale poohlížel se po námětech k románům a divadelním hrám i ve městě, kam se za šestnáct let přistěhoval natrvalo a kde také zemřel. Již tehdy byl totiž pevně rozhodnut svým povoláním burzovního makléře co nejdříve praštit a živit se jenom literaturou.
Lze tedy najisto předpokládat, že zašel i do knihovny, že si prohlédl i její nejcennější majetek, Turlessonův rukopis, a možná že měl štěstí. Stalo se zhruba to, co později popsal ve své knize - počkejte, tady je:
" . . . vtom se však stala událost, která dala rozmluvě jiný směr. Byl to objev špinavého pergamenu, jenž ze staré knihy vypadl na zem. Můj strýc vrhl se s pochopitelnou hltavostí na tento brak. Stará listina, která snad od nepamětných dob ležela ve staré knize, musela jistě v jeho očích mít vysokou cenu ... "