Saturday, November 24, 2007

1) 14. st. – NO
• 14. století
Žákovská poezie: Píseň veselé chudiny, Podkoní a žák

Mastičkář – zlomek velikonoční hry
- námět: 3 zbožné Marie jdou pro vonné masti, chtějí balzamovat Kristovo tělo
- obraz středověkého tržiště, zesměšňuje šarlatánské prodavače léků a hojných mastí
- postavy: mastičkář Postrpalk
pomocník Rubín (lidový, výřečný, vychvaluje léky)
- střídání českých a latinských veršů = makaronismy
Hradecký rukopis – 7 satir o řemeslnících a konšelích, Desatero kázánie božie, bajka o lišce a džbánu
Smil Flaška z Pardubic – v něm vrcholí didaktické básnictví, autor spisu Nová rada – zvířecí epos, zvířata radí nastupujícímu králi (lvu), jak si má počínat, jak vládnout. (ideál panovníka podle představ vysoké šlechty)

Tuesday, November 13, 2007

Humor:
- forma vtipného vyjadřování, které klade důraz na polehčené vyjádření skutečnosti, nevázaného rázu
- snaží se vystihnout humorně lidskou povahu či společnost
- autor se vyrovnává se zápornými jevy humorem

Epigram:
- z řeckého epigramma – nápis (na domě, pomníku,…)
- stručná, satiricky vyhrocená báseň
- v Římě Martialis
- u nás Borovský – útočí na šlechtu, církev, aktuální politickou situaci a nízkou úroveň části tehdejší literatury

Monday, November 12, 2007

Humor a satira v literatuře

Satira:
- literární žánr, jež útočí na nedostatky společnosti, zesměšňuje záporné stránky života, vysmívá se lidským vlastnostem
- vzniká již v antice
- původně posměšná báseň-> později lit. dílo
- pomocí ironie, nadsázky, alegorie, sarkasmu, vtipu
- využívající komiky k útoku na nedostatky lidského charakteru nebo společnosti

Wednesday, November 07, 2007

Česká tvorba: legendy – o sv. Prokopu
o sv. Kateřině
Mastičkář – zlomek velikonoční hry
- námět: 3 zbožné Marie jdou pro vonné masti, chtějí balzamovat Kristovo tělo
- obraz středověkého tržiště, zesměšňuje šarlatánské prodavače léků a hojných mastí
- postavy: mastičkář Postrpalk
pomocník Rubín (lidový, výřečný, vychvaluje léky)
- střídání českých a latinských veršů = makaronismy

Zábavná próza: rytířská epika, Trojánská kronika
Světská lyrika: milostná píseň, např. Dřevo se listem odievá, Závišova píseň
Žákovská poezie: Píseň veselé chudiny, Podkoní a žák
Satirické a didaktické básnictví: Hradecký rukopis
7 satir o řemeslnících a konšelích
Desatero kázánie božie
bajka o lišce a džbánu
Smil Flaška z Pardubic – v něm vrcholí didaktické básnictví, autor spisu Nová rada – zvířecí epos, zvířata radí nastupujícímu králi (lvu), jak si má počínat, jak vládnout. (ideál panovníka podle představ vysoké šlechty)

Saturday, November 03, 2007

fáze DEMOKRATIZACE

Latinská tvorba: významnou roli hrála univerzita jednak tím, že pomáhala vytvářet publikum latinské literatury, a tím, že některé díla vznikaly přímo z jejich potřeb. Univerzita působila především na rozvoj vědeckého ruchu.
slovníky: Bartoloměj z Chlumce, známý jako Klaret
historická díla: jejich vznik podporoval Karel IV., dal podnět k sepsání několika kronik, sám spolupracoval na kronice Přibíka Pulkavy z Radenína.
činnost Karla IV.: Vita Caroli; Legenda o sv. Václavu
Snažil se obnovit slovanskou liturgii – do nově založeného kláštera v Emauzích pozval kněze z Chorvatska.

Friday, November 02, 2007

Kazan - s onou podivnou zvířecí schopností chápat,
kterou Člověk nedovede vysvětlit a nazývá ji instinktem
- věděl, že co muž říká, není pravda. Věděl to možná
hlavně proto, že již slyšel i jiné muže podobně kašlat a že
celá pokolení jeho psích předků zapřahaných do saní
slýchala lidi kašlat tak, jak teď kašlal Radisson - a zapamatoval si, co potom následovalo.
Nejednou již vycítil smrt ve srubech a indiánských stanech, kam vůbec ani nevkročil -a nejednou již větřil tajemství smrti, která se ještě nedostavila, ale byla blízko, stejně jako na dálku vytušil i nepatrnou předzvěst bouře nebo ohně.
A jak tak běžel na konci řetězu za saněmi, připadalo mu, že právě teď mu je ta podivná věc velice blízko. Budila v něm nepokoj a několikrát, když se saně zastavily, očichával ten drobeček člověka zahrabaný v medvědí kůži. Kdykoli to udělal, Jana k němu rychle přiskočila a dvakrát mu tu zjizvenou šedavou hlavu pohladila, až se mu každičká kapka krve v těle prudce rozbouřila radostí, ač jeho tělo ji nedávalo najevo.
Hlavní poznatek, k němuž toho dne došel, byl ten, že malé stvořeníčko na saních je nevýslovně drahé srdci té mladé ženy, která ho hladí po hlavě a mluví s ním, a že je také hrozně bezmocné. Poznal také, že Jana má nesmírnou radost a že její hlas je něžnější a ještě hlouběji ho vzrušuje, když on věnuje té drobné, teplé, živé věcičce v medvědí kožešině pozornost.
Dlouho po tom, kdy rozbili tábor, seděl Pierre Radisson u ohně. Ten večer nekouřil. Zíral upřeně do plamenů. Když se konečně zdvihl, aby se s dcerou a s děťátkem uchýlili do stanu, shýbl se ke Kazanovi a prohlížel mu ránu.
"Zítra se budeš muset opřít do postraňků, kamaráde," pravil. "Zítra večer musíme dojet k řece. Jestli nedojedem -"
Nedořekl. Dusil v sobě zase jeden takový záchvat křečovitého kašle, když se stanový závěs za ním shrnul. Kazan ležel napjatý a ve střehu, s očima plnýma podivné úzkosti.
Nelíbilo se mu, že vidí Radissona zacházet do stanu, protože ono tísnivé tajemství viselo ve vzduchu kolem něho tíživěji než kdy jindy a připadalo mu, že jaksi souvisí s Pierrem.
Třikrát za tu noc slyšel věrnou Šedku, jak ho volá hluboko z lesa, a pokaždé se jí ozval. Před rozbřeskem se přiblížila téměř až k samému táboru. Jednou zachytil její pach, když se při obcházení kolem tábora octla proti větru, a tu se na konci řetězu škubal a kňučel v naději, že Šedka přijde až k němu a lehne si vedle něho. Ale jen se Radisson ve stanu pohnul, už byla Šedka pryč. Toho rána byl muž v tváři ještě vyhublejší a oči měl červenější. Jeho kašel již nebyl tak hlasitý ani ho tak ne-trhal. Podobal se spíš sípáni, jako kdyby mu bylo v prsou něco prasklo, a než žena vyšla ze stanu, často se chytal rukou za hrdlo. Janin obličej zbělel, když ho spatřila. Úzkost v jejích očích vystřídal strach. Pierre Radisson se zasmál, když se mu vrhla kolem krku, a zakašlal, aby dokázal, že je pravda, co říká.

Thursday, November 01, 2007

Světská tvorba: Alexandreida – staročeský epos, na postavě makedonského krále je zobrazen ideál feudálního panovníka, v mnohém připomínající osudy posledních Přemyslovců. Alexandrovská látka se těšila ve středověku značné oblibě a nacházíme ji ve všech evropských literaturách. Českému skladateli byla oporou latinská báseň franc. básníka Gualtera Castellionského, ale přihlížel i k německé skladbě Ulricha von Etzenbacha, která vznikla na dvoře Přemyslovců.
vyprávění začíná předmluvou, po níž následuje výklad o Alexandrově původu. Pak jsou líčeny Alexandrovy hrdinské činy až do jeho náhlé smrti. Skladba není dochována celá, původně měla asi 9000 veršů, dochovala se asi třetina. Český básník uvedl převzatou látku do těsného vztahu s aktuální situací své doby. Látku nepřepíral mechanicky, ale opíral se o potřeby prostředí, pro které báseň psal – prostředí české šlechty.
Alexandr je líčen jako středověký vladař a jeho bojová taktika je vlastně zobrazením válečné taktiky českého vojska; veškeré postavy mají česká jména. V šlechtickém prostředí byl Alexandr chápán jako zobrazení českého krále.
Snaha o aktualizaci – některé epizody se zřejmě vztahují ke konkrétním událostem; např. mládí osiřelého Alexandra vzbuzuje představu obdobných osudů Václava II. po smrti Přemysla Otakara II.