Tuesday, May 25, 2010

kniha-Prstenec kolem slunce

Život těchto lidí obsahuje nějaký úpor¬ný nezdar, nějakou děsivou prázdnotu, která v nich vy¬tváří řvoucí vakuum, jež musí nějak vyplnit.
Vzpomněl si, jak za ním v autobuse seděly dvě ženy a bavily se spolu. Na chvíli ho překvapilo, jaké podivné uspokojení čerpají z Peepsových časů. Vzrušující procház¬ky, setkání s mnoha lidmi, malé krčmy, kde se servíruje sýr a víno, divadla, přátelství, rozhovory uprostřed noci, mnoho zájmů – tohle všechno patřilo k bohatému živo¬tu Samuela Peepse. Jeho život byl tak plný, jak je život Předstíračů prázdný.
Hnutí samotné bylo samozřejmě únikem, ale únikem z čeho? Možná od nejistoty. Od napětí, od každodenní a všudypřítomné umělé nenucenosti, která nikdy nevybu¬blala na povrch a nezměnila se ve strach, avšak nikdy také neznamenala klid. Možná od stavu věčné nejistoty – stavu mysli, který nemohla kompenzovat ani všechna vylepšení vysoce pokročilé technologie.
„Už musí mít naši zmrzlinu zabalenou,“ pronesla Leslie a sebrala rukavice a peněženku. „Musíte k nám přijít, pane Vickersi, a strávit s námi večer.“
Vickers vstal. „Jistě. Někdy velmi brzy,“ slíbil.
Věděl, že to neudělá, a že ona nechce, aby to udělal, ale oba tak spláceli daň mýtu o pohostinnosti.
„Pojď, Jane,“ řekla Leslie. „Jsem ráda, že jsem vás, pane Vickersi, po tolika letech potkala.“
Nečekala na odpověď a odešla.
„Doma je teď všechno v pořádku,“ rychle řekla Jane. „Máma se s tátou znova smířila.“
„To jsem rád.“
„Tatínek říkal, že už se s tou ženou nebude stýkat,“ dodala Jane.
„To jsem taky rád.“
Matka na ni z druhé strany obchodu zavolala.
„Už musím jít.“ Sklouzla ze židle a utíkala obchodem k matce. Když procházely dveřmi, otočila se a zamávala mu.
Ubohé dítě, přemýšlel, jaký to má s ní za život. Kdy¬bych měl takové malé děvčátko, jako je ona – zahnal tu myšlenku.

Labels:

Wednesday, May 19, 2010

kniha-Prstenec kolem slunce


„Tak infantilní.“
„Když už jste to slovo použila,“ prohlásil Vickers, „budu s ním souhlasit. Ano, musím připustit, že mi to připadá trochu dětinské.“
Teď, přemýšlel, jsem tomu dal. Otočí se a odejde, takže to bude vypadat, jako bych to řekl já a ne ona. Řekne všem sousedům, jak jsem jí z očí do očí řekl, že její klub je infantilní.
Ale nezdála se uražená. „Někomu, kdo nemá ani mi¬nutu volnou, to musí připadat dětinské. Ale je to skvělá cesta, jak získat koníčka, hluboký zájem – v tom tkví podstata.“
„O tom nepochybuji,“ pronesl Vickers.
„Znamená to spoustu práce, chápu, že na to nemáte čas. Když se jednou rozhodnete, v kterém období chcete předstírat, že žijete, musíte to období prostudovat, dů¬kladně propátrat a potom musíte psát deník – každý den – a pokaždé to musí být úplná zpráva o činnostech během dne a ne jen věta nebo dvě a musí to být zajímavé, a když chcete, vzrušující.“
„V historii je mnoho různých období,“ řekl Vickers, „to by mohlo být vzrušující.“
„Jsem ráda, že to říkáte,“ odvětila Leslie dychtivě. „Prozradil byste mi něco? Kdybyste si chtěl zvolit vzru¬šující období, pane Vickersi, jaké byste si vybral?“
„Je mi líto. Budu o tom přemýšlet.“
„Ale říkal jste, že je tolik…“
„Já vím. A přece, když tak na to myslím, zdá se mi, že je tento den stejně vzrušující jako kterýkoliv jiný.“
„Ale nic se neděje.“
„Děje se hodně věcí.“
Celý nápad je samozřejmě žalostný – dospělí lidé před¬stírají, že žijí v jiném čase, otevřeně přiznávají, že neumějí žít v klidu ve svém vlastním období, ale musí se hrabat v jiných časech a událostech, aby našli plesnivé, umělé vzrušení druhých.

Labels:

Tuesday, May 11, 2010

kniha-Prstenec kolem slunce

Když autobus dojel do Cliffwoodu, začalo se stmívat. Vickers si v obchodě na rohu koupil noviny a přešel přes ulici do jedné z lepších kaváren ve městě.
Objednal si jídlo a zrovna, když si začal prohlížet no¬viny, někdo na něj pištivým hláskem zavolal. „Ahoj, tady, pane Vickersi.“
Byla to malá holčička, která přišla na snídani.
„Ahoj, Jane,“ řekl. „Co tu děláš?“
„Šla jsem s maminkou koupit zmrzlinu k večeři,“ vysvětlovala Jane. Usadila se ke stolu naproti němu na okraj židle. „Kde jste dneska byl, pane Vickersi? Šla jsem okolo a chtěla vás navštívit, ale byl tam nějaký muž a nepustil mě dovnitř. Říkal, že hubí myši. Proč hubil myši pane Vickersi?“
„Jane,“ pronesl nějaký hlas.
Vickers vzhlédl a uviděl elegantní, krásnou, zralou že¬nu a usmál se na ni.
„Nesmíte ji brát vážně, pane Vickersi,“ prohlásila.
„A, opravdu? Nevím, myslím, že je báječná.“
„Jsem Leslie. Matka Jane. Jsme už dlouho sousedé, ale nikdy jsme se nesetkali.“
Sedla si ke stolu.
„Četla jsem některé vaše knížky, a jsou nádherné. Všechny jsem ale nečetla. Člověk má tak málo času.“
„Děkuji, Leslie,“ odpověděl zdvořile Vickers a byl zvě¬dav, zda ji napadne, že jí děkuje za to, že nečetla všechny.
„Stejně jsem měla v úmyslu vás navštívit,“ pronesla paní Leslie.
„Organizujeme ‘Předstírací klub‘ a já vás mám na se¬znamu.“
Vickers potřásl hlavou. „Tlačí mě čas,“ odpověděl. „Mám zásadu nepatřit nikam.“
„Ale tohle,“ řekla Leslie, „bude – dobře, můžete si myslet, že to nebude nic pro vás.“
„Jsem rád, že jste si na mě vzpomněla.“
Usmála se. „Myslíte si, že jsme blázni, pane Vickersi.“
„Ne, blázni ne.“

Labels:

Monday, May 10, 2010

kniha-Prstenec kolem slunce

Když tě tak slyším o tom mluvit, myslela bych si, že jsi ten dům zdědil po předcích.“
Vickers byl umíněný. „Mám ten pocit. Znám to místo. V jídelně vrže podlaha a kolikrát na ni šlápnu jen proto, abych ji uslyšel zavrzat. A na verandě má v popínavé rostlině hnízdo pár červenek a v suterénu je cvrček. Chytal jsem ho, ale nikdy jsem ho nemohl nalézt; byl na mě příliš chytrý. A teď, i kdybych měl zase příležitost, nedotkl bych se ho, protože je částí domu a – “
„V našem domě vás nikdy nebudou obtěžovat cvrčci. Mají přímo ve stěnách přípravek proti broukům. Nikdy vás nebudou obtěžovat moskyti nebo mravenci nebo cvrč¬ci nebo něco takového.“
„Ale mě ten cvrček neobtěžuje. To je to, co se vám pokouším vysvětlit. Mám ho rád. Nejsem si jist, jestli bych měl rád dům, kde nemohou žít cvrčci. Myši, to je něco jiného.“
„Troufám si říci,“ prohlásil obchodník, „že v našem domě nebudete mít ani myši.“
„Nebudu je mít ani ve svém. Zavolal jsem deratizáto¬rovi, aby mě jich zbavil. A než se vrátím domů, budou pryč.“
„Trápí mě jedna věc,“ řekla Ann prodavači. „Pamatu¬jete si na všechna ta zařízení, o kterých jste se zmiňoval, pračka a chladnička a…“
„Ano, samozřejmě.“
„Ale nezmínil jste se o sporáku.“
„Že ne?“ otázal se prodavač. „Jak jsem jenom mohl zapomenout? Samozřejmě, že dostanete také sporák.“

Labels:

Friday, May 07, 2010

Zabíječ obrů

Felix uvažoval, jestli je už mrtvý a prošel do Morrovy síně s železnými vraty. Vypadalo to jako jediné pravděpodobné vysvětlení, i když jestli tohle měl být posmrtný život, podobal se spíš peklu.
Možná se přesně tohle stalo. Možná byl odsouzen do jed¬noho z těch očistců, kde jsou zločinci trestáni za své hříchy. Za života se nepovažoval za zvlášť zlého člověka, ale třeba bohové soudí smrtelníky podle jiných měřítek.
Nyní se nacházel v divném potemnělém místě. Všude byly ohňové jámy. Trpící smrtelníci byli připoutáni řetězy ke zdem a démonické bytosti je mučily. Váha jeho vlastních řetězů byla obrovská, nepříjemně ho pálily na rukou i nohou.
Co hůř, přicházelo k němu něco velikého s rohy a netopý¬řími křídly. Připomínalo mu to démony, které už viděl. Mělo to tytéž nevraživé oči a tutéž auru nelidské krutosti. Vzhlédlo to k místu, kde Felix visel.
„Teď jsi náš," řeklo to. „Budeme hodovat na tvém mase a duši. Pro nás to bude chvíle lehké zábavy. Pro tebe věčnost bolesti."
„Počkej," řekl Teclis. „Musím seslat ochranná a pátrací kouzla, než projdeme tímto obloukem."
Trpaslík plivl na zem a přejel palcem po ostří sekery. Ob¬jevila se kapka jasně rudé krve. Byl to znepokojující pohled. Teclis opět probudil ochranná kouzla vetkaná v amuletech a rozšířil jejich účinnost na oblast tří kroků od svého těla. Sekera zřejmě chrání svého nositele před nejhoršími vlivy Chaosu uvnitř Stezek, ale nehodlal riskovat.
Pak zvážil nalezení toho člověka. Takové věštby nejsou jednoduché ani v nejlepších podmínkách a on ho stěží zahlédl. Nicméně meč měl velmi výrazný magický vzor a Teclis byl elfí čaroděj. V mládí prováděl tisíce cvičení pro zvýšení kapa¬city paměti. Takové schopnosti byly pro čaroděje v mnoha ohledech neocenitelné, jak právě hodlal dokázat.
Vizualizoval toho muže. Zastavil se v okamžiku, kdy letěl pryč od netvora. Opět uviděl slámově světlé vlasy, vyděšené
modré oči, opálený a ošlehaný obličej s vylekaným výrazem. Představil si vysokou postavu zahalenou v otrhaném červeném plášti. Představil si auru muže i zbraně. V mysli se mu objevil obraz velkého draka. Když hloubal nad tou vzpomínkou, uvě¬domil si, že na jílci meče byl vzor dračí hlavy. Jakmile si byl jistý, že má tak dokonalou představu, jak jen může mít, seslal kouzlo věštby a pátrání, vyslal branou úponky síly a spolehl se na princip sympatetické magie, která ho dovede ke svému zdroji. Na okamžik se obával, že nenašel nic, že spojení bylo příliš nejasné, že ani jeho umění na ten úkol nestačilo. Ale pak ucítil něco vzdáleného a ustupujícího.
Jakmile s tím vstoupil do kontaktu, přál si, aby to neudělal. Ten muž byl hrozně vyděšený a na jeho mysl padl stín jiné bytosti. Teclis si domyslel, že je to stín démona.
„Musíme spěchat. Tvůj přítel je ve vážném nebezpečí," prohlásil Teclis.
„Veď mě," řekl trpaslík, když Teclis prošel pod zářícím obloukem a vešel do reality nočních můr na Pokřivených stez¬kách.

Labels:

Thursday, May 06, 2010

kniha-Prstenec kolem slunce

„Které se samozřejmě platí zvlášť,“ řekl Vickers.
„Ne, opravdu ne. Vše, co zaplatíte, je pět set dolarů za pokoj.“
„A postele?“ zeptala se Ann. „Křesla a takové věci?“
„Je mi líto,“ prohlásil prodavač. „To si musíte opatřit sama.“
„Je zvláštní poplatek,“ nedal se odradit Vickers, „za odvezení starého domu a přivezení nového?“
Prodavač se vztyčil a pronesl s tichou důstojností: „Chci, abyste pochopili, že toto je čestná nabídka. Ne¬jsou tam žádné skryté poplatky. Kupujete dům a platíte – nebo si dohodnete placení – v ceně pět set za místnost. Vyškolili jsme čety pracovníků, kteří odvezou váš starý dům a vztyčí nový. Všechno je zahrnuto v původní ceně. Nic se nepřidává. Samozřejmě, někteří kupující chtějí změnit místo. V tom případě jsme obyčejně schopni na¬vrhnout přijatelný plán na výměnu staré a nové nemovi-tosti. Vy, předpokládám, byste chtěli zůstat tam, kde jste. Řekl jste, že bydlíte nad údolím. Velmi atraktivní místo.“
„No, já nevím,“ řekl Vickers.
„Zapomněl jsem se zmínit o jedné věci,“ pokračoval prodavač. „Nikdy nebudete muset ve svém domě malo¬vat. Je postaven z materiálu, který je stálobarevný. Bar¬va nikdy neoprýská nebo nevybledne. Máme široký výběr velmi půvabných barevných kombinací.“
„Nechceme už déle plýtvat vaším časem,“ podíval se na něj Vickers. „Víte, my nejsme opravdoví zákazníci. Jen jsme šli okolo.“
„Ale máte dům?“
„Ano, mám dům.“
„A my jsme připraveni nahradit váš dům novým a zaplatit vám pěknou sumičku rozdílu.“
„Vysvětlil jste mi to, ale…“
„Mně to připadá, že vy byste měl prodávat váš dům mně, a ne abych se já pokoušel prodat vám náš dům.“
„Mám dům a mám ho rád. Jak mohu vědět, že bych měl rád jeden z těch vašich nových domů?“
„Ale proč, pane,“ namítl prodavač, „přece jsem vám říkal – “
„Jsem na svůj dům zvyklý. Znám ho a patří ke mně. Je to pro mě důležité.“
„Jayi Vickersi!“ vložila se do toho Ann. „Nemůže být tak důležitý jen po třech letech.

Labels:

Tuesday, May 04, 2010

Zabíječ obrů

Tentokrát je druhý svět jiný, uvědomil si Teclis. Vůbec ne¬viděl tytéž věci. Možná proto, že zvětšil okruh tkaniva ochran¬ných kouzel, ale domníval se, že je to spíše vliv sekery. Čím víc času trávil v její přítomnosti, tím jasněji si uvědomoval, jak je mocná. A co víc, když byl Gotrek Gurnisson nyní v do¬sahu jeho kouzel, cítil silné magické spojení mezi trpaslíkem a zbraní.
O takových jevech slyšel už dřív, ale nyní je poprvé viděl projevovat se tak silně. Časem se vytvoří magické spojení mezi kouzelnou zbraní a osobou, jež jí vládne. Je to nevyhnu¬telný vedlejší účinek magických sil, ale tohle bylo něco víc. Tímto spojením proudila do trpaslíka moc, která byla tak slo¬žitá, že dokázala změnit i tvora tak odolného vůči magii, jako je trpaslík, a tak silná, že zde udržela stranou proudy Chaosu. Teclis by dal hodně za to, aby mohl znát historii a původ této zbraně. Pochyboval, že by se trpaslík s ním o to podělil.
Pokud trpaslíka děsila bizarní povaha jejich okolí, nedával to najevo. Teclis uvažoval, jestli vidí totéž co on. V této chvíli se vznášeli v bublině čistého vzduchu, obklopeni hradbami jeho zaklínadla. Venku se rozlévaly magické proudy Stezek Prastarých. Teclis tam cítil nějaké obyvatele. Někteří byli neu¬trální duchové, elementálové a jiná stvoření, která se dokážou živit přímo v toku magie. Většina byli nepřátelští tvorové Chaosu, kteří vstoupili na Stezky a byli tu polapeni. Možná se tu prostě rozhodli žít. Byly to rezonance starších věcí, duchů zaujatých proti Chaosu, které sem možná dosadili jako strážce

Labels:

Sunday, May 02, 2010

kniha-Prstenec kolem slunce

„Mohl byste říci, kolik stojí?“
„Patnáct nebo dvacet tisíc, ale pochybuji, že bych mohl dostat tolik.“
„Dali bychom vám dvacet tisíc podle vašeho odhadu. Naše odhady jsou dost velkorysé.“
„Podívejte,“ namítl Vickers, „chtěl bych pouze pěti nebo šestipokojový dům. To přijde pouze na dva a půl nebo tři tisíce.“
„Ale to je v pořádku,“ usmál se prodavač. „Vyplatíme vám rozdíl na ruku.“
„To nedává smysl!“
„Ale samozřejmě, že ano! Jsme ochotni zaplatit sou¬časnou tržní hodnotu existujících staveb, abychom mohli zavést naše. Ve vašem případě bychom vám vyplatili rozdíl, potom bychom si vzali váš starý domov, odvezli ho a postavili nový. Je to velmi jednoduché.“
Ann se obrátila na Vickerse: „Pokračuj a řekni tomu muži, že žádný dům nemáš. To mi připadá jako dobrý obchodní návrh, takže to samozřejmě odmítneš.“
„Madam,“ řekl prodavač, „zcela vám nerozumím.“
„To je jen soukromý žert,“ přetlumočil to Vickers.
„Aha… dobře, říkal jsem vám, že ten dům má jisté speciální vlastnosti.“
„Pokračujte, prosím,“ pobídla ho Ann. „Řekněte nám o nich.“
„Velmi rád. Například solární články. Víte, co jsou so¬lární články?“
Vickers přikývl. „Zařízení na výrobu energie ze sluneč¬ního záření.“
„Přesně. Tyto články jsou ale účinnější než obyčej¬né solární články. Nejenom, že v zimě vytápějí dům, ale dodávají elektrickou energii po celý rok. Odstraňuje to nutnost spoléhat se na veřejné služby zásobování energií. Mohu dodat, že vyrobí spoustu energie, o hodně více, než budete kdy potřebovat.“
„Hezká vlastnost,“ podotkla Ann.
„A dům se dodává plně vybavený. Dostanete chlad¬ničku a domácí mrazák a automatickou pračku a sušičku, myčku na nádobí, jednotku na likvidaci odpadu, toaster, přístroj na výrobu waflí, rádio, televizi a další různé drob¬nosti.“

Labels: ,