6.
Crawford přikývl. „A také karbohydráty,“ dodal. „Je to děsné, když na to myslíte. Máme tady někoho, kdo zničí průmysl a vyhodí miliony lidí z práce, potom se otočí a nabídne těm milionům jídlo, aby lidé přežili – nabídne to bez zbytečného byrokratického zdržování a vyšetřování a hraní se slovíčky, kterým se až do dneška vyznačovala jakákoliv podpora.“
„Je to politické spiknutí?“
„Je to víc než to. Jsme přesvědčeni, že je to úmyslný, dobře naplánovaný útok na světovou ekonomiku – úmysl¬ná snaha podlomit sociální a ekonomický systém našeho způsobu života a samozřejmě také systém politický. Náš způsob života je založen na kapitálu nebo státní kontrole zdrojů a na mzdě, kterou si pracovník ve svém zaměstnání vydělá. Odstraňme tyto dvě věci a prodali jsme lacino základy pořádné společnosti.“
„My?“ zeptal se Vickers. „Kdo je to my?“
„North American Research.“
„A North American Research?“
„Začíná vás to zajímat,“ prohlásil Crawford.
„Chci vědět, s kým se bavím a co po mně chcete a o čem celou dobu mluvíme.“
Crawford dlouhou dobu seděl a nic neříkal. Nakonec pronesl: „Tohle jsem měl na mysli, když jsem vám říkal, že to, co vám musím sdělit, je přísně důvěrné.“
„Nesložil jsem žádnou přísahu,“ řekl Vickers, „jestli myslíte tohle.“
„Vraťme se,“ pravil Crawford, „a projděme si tu hi¬storii. Kdo jsme a čím se potom zdánlivě staneme.
Vzpomeňte si na žiletku. Ta se objevila první. Věčná žiletka na holení. Zprávy o ní se rychle rozšířily a každý šel a jednu si koupil.
Dosud se průměrný člověk jednou žiletkou oholí jed¬nou až šestkrát. Potom žiletku zahodí a vezme si další. To znamená, že nepřetržitě kupuje nové holicí žiletky. A vý¬sledkem je, že se z průmyslu na žiletky stal koncern. Za¬městnával tisíce pracovníků, za čas představoval zisk pro tisíce dealerů, byl činitelem jistého typu ocelářské produk¬ce. Jinými slovy, byl to ekonomický faktor, který spojen s tisíci dalších podobných ekonomických činitelů vytvořil obraz světového průmyslu. A co se stalo?“
„Nejsem žádný ekonom, ale na tohle vám můžu snad¬no odpovědět. Když přišla na trh věčná žiletka, nikdo už nekupoval žádné jiné. Takže průmyslové odvětví vyrábě¬jící žiletky bylo ze hry venku.“
„Není to úplně tak rychlé, samozřejmě,“ upřesnil Crawford. „Obrovský průmysl je provázaná věc a umírá dost pomalu, dokonce i poté, co jsou na něm vidět známky rozpadu. Žije, dokud se prodej nezastaví úplně – potom ovšem zanikne naprosto. Ale máte pravdu, to se právě teď děje.
A potom, potom byl zapalovač. Je to sama o sobě mrňavá věcička, samozřejmě, ale pořádně velká, když se na to podíváte z celosvětového měřítka. Přihodilo se totéž. A věčné žárovky. Opět stejná písnička. Byla zahubena tři průmyslová odvětví, pane Vickersi. Tři průmyslová odvět¬ví vymazána. Před chvílí jste řekl, že jsem vyděšený a já odpověděl, že ano. Ty žárovky nás vyděsily. Protože jestli někdo mohl vymazat tři průmyslová odvětví, proč ne půl tuctu nebo tucet nebo sto – proč ne všechna?
Jsme organizováni, a tím my myslím světový průmysl – nejen vlastní průmysl Ameriky, ale Ameriky a Britského Společenství a evropského kontinentu a Ruska a veškeré¬ho zbytku světa. Bylo samozřejmě pár těch, kdo zůstali skeptičtí. Stále ještě je pár jedinců, kteří se nikdy nepři¬pojili, ale všeobecně řečeno vám můžu říci, že naše orga¬nizace reprezentuje a je podporována většinou průmyslu celého světa. Jak jsem řekl, byl bych rád, kdybyste na to nezapomínal.“
„Teď,“ podotkl Vickers, „nemám v úmyslu se k tomu vyjadřovat.“
„Jsme organizováni,“ prohlásil Crawford, „a disponu¬jeme velkou silou, jak si jistě dovedete představit. Udělali jsme jistá prohlášení a vyvinuli jisté tlaky a dosáhli jsme tak několika málo věcí. Jednou z nich je, že žádné noviny, žádná periodika, žádné rádio nepřijme reklamu na žádný takový výrobek nebo mu nevěnuje prostor ve zprávách. Další je, že žádný zavedený obchod nebo prodejní místo nebude prodávat žiletky na holení nebo žárovky nebo za¬palovače.“
„Kvůli tomu zakládají obchody s vynálezy?“
„Přesně,“ odtušil Crawford.
„Rozrůstají se,“ řekl Vickers. „Právě jeden otevřeli v Cliffwoodu.“
„Zakládají obchody s vynálezy,“ souhlasil Crawford, „a vyvinuli novou formu reklamy. Najímají tisíce mužů a žen, kteří chodí dům od domu a říkají lidem, které potka¬jí: ‘Slyšeli jste o těch báječných nových věcech, které se objevily? Ne? Dobře, tak mi dovolte, abych vám řekl…‘ Chápete to. Něco takového, přímý osobní kontakt je nej¬lepším způsobem reklamy, který existuje. Ale je dražší, než si umíte představit.
Takže jsme se dozvěděli, že stojíme nejen proti ná¬paditému a produktivnímu géniovi, ale také proti téměř neomezeným penězům.
Zkoumali jsme je. Zkoušeli jsme tyhle lidi zahnat ke zdi, zjistit, kdo jsou a jak fungují a co zamýšlí. Jak jsem vám řekl, narazili jsme na kamennou zeď.“
„Mohou mít legální cíle,“ prohlásil Vickers.
„Šli jsme po legálních cílech a ti lidé, ať už je to kdoko¬li, jsou schováni snad až v pekle. Daně? Platí daně. Jsou celí dychtiví platit daně. Takže nemůže začít žádné vy¬šetřování, ve skutečnosti zaplatí na daních více, než musí. Zákony o obchodních společnostech? Jsou více než puntič¬kářští v dodržování všech zákonů. Sociální zabezpečení? Platí sociální zabezpečení na obrovských výplatních listi¬nách, o kterých předpokládáme, že jsou zcela smyšlené, ale nemůžete jít za lidmi, co se starají o sociální zabezpe¬čení, a říci: ‘Podívejte, žádní takoví lidé, za které platí, nejsou.‘ Existují další věci, ale tohle jsem vám předložil jen pro ilustraci. Prošli jsme tolika legálními slepými ulič¬kami, že můžeme říci, že naše zákonná moc je bezbranná.“
„Pane Crawforde, předestřel jste vysoce zajímavý pří¬pad, ale nevidím podstatu, o které jste mluvil předtím. Řekl jste, že je to spiknutí na rozbití světové ekonomiky, na zničení našeho způsobu života. Kdybyste studoval naši ekonomickou historii, našel byste spoustu příkladů volné soutěže. Jistě je tomu tak i v tomto případě.“
„Zapomněl jste,“ řekl Crawford, „na karbohydráty.“
A to je pravda, pomyslel si Vickers. Karbohydráty by¬ly mimo soutěž.