Garážník Eb si povytáhl mastné pracovní kalhoty a za¬šilhal skrz kouř, který stoupal z cigarety přilepené v kout¬ku jeho mastné a špinavé pusy.
„Víš, to je tak, Jayi,“ vysvětloval. „Nespravil jsem tvé auto.“
„Chtěl jsem do města,“ řekl Vickers, „ale pokud ne¬mám opravené auto…“
„Tohle auto už nebudeš potřebovat. Hádám, že právě proto jsem ho neopravil. Řekl jsem si, že by to bylo plýt¬vání penězi.“
„Není tak špatné,“ zaprotestoval Vickers. „Možná vy¬padá na rozpadnutí, ale ještě udělá spoustu mil.“
„Jasně, že už ujelo hodně mil. Ale měl by sis koupit to nové Věčné auto.“
„Věčné auto?“ zopakoval Vickers. „To je podivný ná¬zev pro auto.“
„Ne, není,“ trval Eb tvrdošíjně na svém. „Vydrží navždy. Proto ho nazývají ‘věčným‘ autem, protože vydrží věčně. Včera tu byl jeden chlápek a řekl mi o tom a zeptal se, jestli bych to bral, a já řekl jasně, bral, a ten chlapík řekl, že jsem chytrý, když to beru, protože, povídal, se nebudou prodávat žádná jiná auta mimo Věčných.“
„Teď na chvilku přestaň,“ pronesl Vickers. „Mohou to nazývat věčným autem, ale navěky nevydrží. Žádné auto nevydrží věčně. Možná dvacet let, možná celý život, ale ne navěky.“
„Jayi,“ prohlásil Eb, „to je to, co mi říkal ten chlápek. ‘Kupte jedno z nich,‘ povídal, ‘a používejte ho celý život. Když zemřete, odkažte ho vašemu synovi, a když zemře on, může to odkázat svému synovi a tak pořád dál v řadě za sebou.‘ Má záruku, že vydrží věčně. Něco se v něm pokazí a oni ho opraví nebo ti dají nové. Všechno mimo pneumatik. Musíš si kupovat pneumatiky. Opotřebujou se jako u kteréhokoliv jiného auta. A lak také. Ale na lak je záruka deset let. Jestli odejde dřív než za deset let, dostaneš zdarma nový.“
„Snad je to možné,“ prohlásil Vickers, „ale myslím, že těžko. Nepochybuji, že lze vyrobit auto, které vydrží o mnoho déle než ta ostatní. Ale kdyby bylo uděláno příliš dobře, nepotřebovalo by žádné náhradní díly. To dá ro¬zum, že výrobce se zdravou myslí by neudělal auto, které by vydrželo navěky. Vyřadil by se tím ze hry. Předně, stálo by to moc…“
„V tomhle se mýlíš. Patnáct set dolarů, to je všechno, co zaplatíš. Nekupuješ žádné příslušenství. Žádný nad¬standard. Dostaneš všechno komplet za patnáct set.“

Podíval se na hodinky; za necelou půlhodinu se Ebovy garáže otevřou. Půlhodina mu nestála za to, aby ji strávil psaním.
Vzal noviny a vyšel na verandu, aby si mohl přečíst ranní zprávy. Přemýšlel o malé Jane, jaké je to sladké dítě, jak si pochvalovala jeho kuchařské umění a stále o tom brebentila.
Nejste ženatý, řekla Jane. Proč nejste ženatý, pane Vickersi?
A on odvětil: Měl jsem dívku. Teď si vzpomínám. Měl jsem dívku.
Jmenovala se Kathleen Prestonová a bydlela ve velkém cihlovém domě postaveném na kopci, v domě s mnoha sloupy, se širokou verandou a polokruhovými okny nad dveřmi – ve starém domě, který byl postaven v první vlně pionýrského optimismu, když byla země nová, a který stál, i když byla zem odplavena a nedostávalo se jí a úbočí vrchu zjizvily strouhy žlutého jílu.
Tehdy byl mladý, tak mladý, že ho bolelo, když o tom přemýšlel, tak mladý, že nemohl pochopit, že dívka, která žije ve starém domě s půlkruhovitými okny nade dveřmi a se sloupovým portikem, nemůže vážně uvažovat o chlap¬ci, jehož otec hospodaří na vyčerpané farmě, kde vyrůstá drobná a nezdravá kukuřice. Nebo spíše snad to byla její rodina, která o něm nemohla uvažovat, a ona musela být také příliš mladá, než aby tomu plně porozuměla. Mož¬ná, že se pohádala s rodinou, možná, že padla rozzlobená slova a zaleskly se slzy. To se nikdy nedozvěděl. Kráčel s ní začarovaným údolím a mezi tím, než pro ni přišel, ji sbalili a poslali do školy někam na východ. A to bylo naposled, co ji viděl nebo o ní slyšel.
Aby si oživil vzpomínky, znovu šel údolím, připraven zachytit cokoliv, co by mu vyčarovalo kouzlo toho dne. Ale květy planých jabloní opadaly a skřivan nezpíval tak hezky a tajemno uniklo do nějaké bohem zapomenuté ze¬mě. Vzalo si čarokrásu s sebou.
Noviny mu spadly z klína a on se sehnul, aby je zvedl. Otevřel je a uviděl, že zprávy se nesou ve stejném jed¬notvárném duchu jako ve všechny ostatní dny.
Naděje na mír ještě existovala a studená válka stále mohutně zuřila.
Studená válka samozřejmě trvala už roky a vypadalo to, že bude ještě mnoho dalších let pokračovat. Posled¬ních čtyřicet let světem zmítala krize za krizí, zvěsti a drby, stále hrozily válečné konflikty a velká válka se stále nepřerušovala, dokud svět unavený studenou válkou nezí¬val tváří v tvář novým mírovým zvěstem, kterých bylo za desetník tucet.
Někdo v zapadlém klubu v Georgii zlomil rekord v po¬jídání syrových vajec a okouzlující filmová hvězda zase jednou hodlala změnit manžela a pracující v ocelárnách hrozili stávkou.
Úvodní článek pojednával o zmizelých lidech. Přeče¬tl polovičku, to mu stačilo, věděl, co chtěl. Vypadalo to, že stále více a více lidí se ztrácí – celé rodiny najednou, a policie po celé zemi pomalu šílela. Vždy byli lidé, kte¬ří zmizeli, říkal článek, ale to byly osamocené případy. Nyní z jedné obce zmizely dvě nebo tři rodiny, z další také dvě nebo tři a nezbyla po nich ani stopa. Většinou byly z chudších vrstev. V minulosti, kdy mizeli jednotliv¬ci, obyčejně k tomu existoval nějaký důvod, ale u těchto případů masového mizení to vypadalo, že kromě chudoby nemá žádnou příčinu. A proč by někdo měl nebo mohl zmizet kvůli chudobě, na to nemohl pisatel článku ani lidé, se kterými mluvil, přijít.
Našel titulek, který hlásal: Více světů než jeden, říká Savant.
Přečetl si kousek stati:

BOSTON, MASS. (AP) – Může být další, ‘druhá‘ Země těsně vedle nás, a jiný, alternativ¬ní svět za tímto a další svět za tím druhým … správně, chápete tu myšlenku?
Světy seřazené za sebou v řetězu, jeden za dru¬hým.
To je teorie doktora Vincenta Aldridgea…

Vickers upustil noviny na podlahu a seděl, díval se ven přes zahradu plnou květin, zářících ve slunci. Tady byl mír, v zahradě v koutě světa, jako by tu nikdo jiný nebyl, pomyslel si. Mír se skládá z mnoha věcí, ze zlatého slunečního svitu a z řeči letních listů chvějících se ve větru, ptáků a květin a slunečních hodin, i z plotu, který si říká o natření, a ze staré borovice umírající v tichu a pokoji, protože nadešel její čas, ve chvíli smrti usmířená s trávou a květinami a všemi ostatními stromy.
Tady nebyly žádné drby a žádné hrozby; zde byl v ti¬chu přijat fakt, že čas běží, přišla zima a léto, Slunce bude následovat za Měsícem a život je dar, o který je třeba pečovat, a ne něco, co je třeba vybojovat od ostatních živých věcí.
Vickers pohlédl na hodinky a viděl, že je čas jít.

Když Jane odešla a on umyl nádobí, vzpomněl si, že měl již nejméně týden v úmyslu zavolat Joeovi kvůli my¬ším.
„Mám tu myši.“
„Máš co?“
„Myši,“ řekl Vickers. „Malá zvířátka. Běhají tady.“
„To je směšné. V domě tak dobře postaveném jako je tvůj by neměly být myši. Chceš, abych přišel a zbavil tě jich?“
„Hádám, že budeš muset. Zkusil jsem pasti, ale tyhle myši se nechytají do pastí. Obstaral jsem si kočku a než jsem se vrátil, kočka utekla. Zůstala jenom den nebo dva.“
„To je opravdu směšné. Kočkám se líbí na místech, kde mohou chytat myši.“
„Ta kočka byla ztřeštěná. Chovala se, jako by tu straši¬lo. Chodila tady po špičkách.“
„Kočky jsou směšná zvířata,“ svěřil se Joe.
„Jedu dnes do města. Počítám, mohl bys to udělat, zatímco budu pryč?“
„Jasná věc,“ souhlasil Joe. „Právě teď není pro dera¬tizátory moc práce. Přijdu v deset nebo tak nějak.“
„Nechám vstupní dveře odemčené.“
Vickers zavěsil telefon a sehnul se pro papír. Položil ho na psací stůl a zvedl svazek rukopisů, držel ho v ruce a cítil jeho tloušťku a váhu, jako by ho uklidňovalo, že to, co drží, je dobré, že to nebyla zbytečná práce, že vypovídá o mnoha věcech, které si přál říci, a sděluje je dost do¬bře, takže ostatní muži a ženy budou moci číst ta slova a pochopit holou myšlenku, ležící pod chladem vytištěného písma.
Neměl by ztrácet den, řekl si sám pro sebe. Měl by zůstat tady a pracovat. Neměl by odcházet, aby se setkal s tím mužem, jak to chce jeho agent. Ale Ann na tom trvala a řekla, že je to naléhavé, dokonce i když jí řekl o autě, které má v garážích v opravě, stále naléhala, aby jel. Samozřejmě, když jí to říkal, věděl, že ta historka o autu není pravdivá. Eb ho bude mít pro něj připravené, aby mohl podniknout svůj výlet do New Yorku.